Kniha nezasluhující opomenutí…
Ještě nikdy mi kniha tolik nezkřivila pohled na náš současný svět. Útěk z Tábora 14 amerického novináře Blaine Hardena popisuje životní příběh Sin Tong-Hjoka – jediného člověka narozeného v severokorejském koncentračním táboře, kterému se z něj podařilo uprchnout.
Lidskoprávní organizace odhadují, že v šesti koncentračních táborech, které v současnosti v KLDR fungují, je zadržováno více než 200 000 lidí. Jejich denním chlebem je 15-hodinová práce v uhelných dolech, permanentní hlad (odhaduje se, že 40 % vězňů zemře na podvýživu), veřejné popravy nebo mučení za jakékoliv porušení táborového řádu. Je opravdu těžko představitelné, že v dnešní době fungují zařízení ne nepodobná nacistickým lágrům a sovětským gulagům. Severokorejské tábory navíc existují v této podobě už desítky let a podle satelitních snímků dochází v posledních letech k jejich rozšiřování.
Zkrátka pokud máte rádi antiutopické romány typu Orwellova 1984, rozhodně sáhněte po Útěku z Tábora 14, protože žádný spisovatel nevymyslí příběh, který by se svou děsivostí mohl srovnávat s realitou severokorejského režimu. Neméně zajímavá je ta část vyprávění, kde Sin popisuje jeho vyrovnání se světem mimo tábor – zjištění, že existuje i Jižní Korea a další země nebo kdo, že to byl ten Kim Čong-Il (právo znát milované vůdce mají jen „obyčejní“ Severokorejci). Vyprávění člověka, který strávil své dětství a mládí v pracovním táboře a na vlastní oči viděl např. popravu své matky a bratra, je opravdu silná káva.
„I am evolving from being an animal,‘ he said. ‚But it is going very, very slowly. Sometime I try to cry and laugh like other people, just to see if it feels like anything. Yet tears don’t come. Laughter doesn’t come.”
…a realita nezasluhující opomenutí
Člověk o všem tomhle samozřejmě z médií něco ví. Ví, že v Severní Koreji existují nějaké tábory pro politické vězně a že jejich existenci místní režim odmítá (kdo ví, jestli Kim Čong-Un nějaký ze „svých“ táborů někdy viděl). Jinak ale tahle nejnelidštější místa na naší planetě úplně v centru pozornosti nejsou. V souvislosti s KLDR se zkrátka mnohem častěji píše o nových severokorejských raketách a ne o stovkách tisíc nevinných vězňů v těchto gulazích. Jinak by možná více lidí napadlo, že asi není úplně správné, že s tímhle nikdo nic nedělá.
P.S. Výše popsané naopak nedělá žádné starosti českým komunistům – když budu citovat ústeckého hejtmana Oldřicha Bubeníčka po jeho schůzce se severokorejským velvyslancem: „Je to stejné jako návštěva velvyslance z Rakouska.“ Tak určitě…
A příště už veselejší téma.