1. Legalizace marihuany
Ne pro lékařské užití, ale pro rekreační. V České republice je sice držení i pěstování v malém množství tolerováno, ale jen v té míře, že to není klasifikováno jako trestný čin, ale „pouze“ jako přestupek.
I země mimo Evropu dospěly k tomu, že na legální marihuaně k rekreačnímu užití nemusí být nic zas tak špatného. Během posledních měsíců ji legalizovala Uruguay nebo Colorado a Washington.
Častým argumentem odpůrců legalizace je, že tráva je začátkem cesty k tvrdým drogám. To je sice argument, se kterým nesouhlasím, ale hlavně se jím z jednoho prostého důvodu nehodlám zabývat. Tím důvodem je, že onen argument stojí na tom, že legalizace zvýší počet uživatelů. To pak nevím, jak si vysvětlit to, že v Nizozemsku hulí míň lidí než tady…
Asi jakákoliv studie, kterou si na internetu najdete, vám navíc dokáže, že marihuana je pro jejího uživatele (i pro jeho okolí) méně škodlivá než alkohol nebo tabák, které jsou brány jako něco naprosto normálního.
A i kdyby byla hodně škodlivá, řekněme pro mozek uživatele – no a? Je to jeho mozek, ne zákonodárcův.
Koho zajímají negativní důsledky drogové prohibice z ekonomického hlediska, můžu doporučit třeba tuhle zajímavou práci.
2. Dekriminalizace libovolného politického názoru
Už delší dobu se mi příčí skutková podstata trestných činů dle § 403 a 404 trestního zákoníku, tedy „založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka“, resp. „projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka“.
Pod tuto definici Nejvyšší soud zahrnul Dělnickou stranu (čímž, jak víme, toho opravdu hodně vyřešil – teď tu máme Dělnickou stranu s jedním SS navíc) a někteří ze stejného důvodu usilují o zákaz KSČM. Celá tahle praxe je ale postavená na hlavu. Liberální společnost zakazuje činnost politických hnutí (a projev sympatií k nim), která jsou málo liberální? Co je na tom potom liberálního?
Názorovou opozici odstraňují totalitní režimy. Nebuďme jako oni.
3. Práva homosexuálů
Velkým pokrokem v této oblasti bylo zavedení institutu registrovaného partnerství v roce 2006. A nechci mluvit o tom, jestli by se svazek homosexuálních partnerů měl jmenovat manželství, protože na názvu podle mě vůbec nezáleží.
V současné době registrované partnerství jeho účastníkům zdaleka neposkytuje taková práva jako manželům v manželství. A to, řekl bych, bez jakéhokoliv rozumného důvodu. Jde například o diskutovanou možnost osvojení dítěte partnerem, což je velmi podstatné, pokud rodič dítěte zemře.
Jde o problematiku, která je značně méně kontroverzní než předchozí návrhy, i proto že někteří poslanci již opatření v tomto směru prosazují. Nicméně uvádím ji hlavně proto, že na opatřeních z této oblasti jde asi nejlépe ilustrovat stěžejní argument těchto „liberalizačních“ opatření – zvýší svobodu někoho jiného, aniž by jakkoliv snižovala svobodu mojí.
Špatné příklady
Mám pocit, že dnešní politika jde často spíše proti liberálnímu proudu. A napadá mě k tomu několik aktuálních témat. Jako první např. zakazování hazardu. Ekonomické argumenty jsou podobné jako u drog – prohibice nikdy nikam nevede. Jen dělá z dospělých lidí děti, které se o sebe podle zákona nedokáží postarat samy. Ony se ty „děti“ ale postarat dokáží. Budou hrát v černých hernách anebo třeba na internetu.
Za zmínku stojí určitě i majetková přiznání, vlajková loď Miloše Zemana. Chápu, že někdo může mít pocit, že majetková přiznání jsou způsobem jak vybrat více na daních. Nicméně pro mě má před lepším výběrem daní přednost zachování principu presumpce neviny. Zavedení povinných majetkových přiznání pro občany s rozsáhlejším majetkem by na ně totiž přeneslo důkazní břemeno. Nikdo by jim nemusel dokazovat, že něco ukradli, naopak oni by museli dokazovat, že nic neukradli.
Postoj současné politické scény
České politické strany, a zvláště ty nové, se často zaštiťují označením liberální. A některé dokonce v názvu (LIDEM, LES), což ale vůbec neznamená, že by byly nejliberálnější, protože ani trochu nezastávají, resp. nezastávaly (R.I.P. LIDEM), společensky liberální postoje. A to nemluvím třeba o ANO, což bude jediná česká strana, která se v Evropském parlamentu připojí k frakci ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu). Na ALDE nic volnomyšlenkářského není. A ANO moc dobře ví, co si čeští voliči myslí, a podle toho si pak myslí i představitelé hnutí. Pak tu sice máme ještě Svobodné, nicméně ti se zaměřují pouze na liberalismus ekonomický.
Takže na konec musím uznat, že nejblíže idejím tohoto textu je program České pirátské strany (např. dekriminalizace psychotropních látek), což je opravdu sympatické. Nicméně k prosazení myšlenek ve smyslu tohoto textu je potřeba podpory českých „catch-all“ stran, což čeští Piráti nikdy nebudou.
…
Rád bych se o daných tématech rozepsal víc, nicméně účelem textu není ani tolik vyvolat odbornou debatu na daná témata, jako spíše poukázat na to, že česká/evropská „liberální“ demokracie není tak moc liberální.
Zkrátka doufám, že, jak se dneska říká, BUDE LÍP.
(A pro případné diskuzní útočníky: ne, nejsem uživatel psychotropních látek, ani gay a kupodivu dokonce ani nacista.)